Kovář

D dur

D

Žebráci jdou jarní krajinou,

               F      D#               D

Blátivá cesta bosé nohy chladí

Nedotčení věkem zůstanou,

                  F                    D#                     D

I když jak rychlý posel kolem nich  čas pádí.

         C           G    D

Tři králové jdou,

 C                   G             D

Bezruký jeden, slepý druhý, třetí němý

C              G    D

Ubozí, bídní, směšní jsou

C                    G              D

A lidé jak je spatří, zdálky se jim smějí.

                  G         A          D

Jaro jak rozevřený dívčí klín,

                        G         A          D

Z něhož se nový život prodírá

                  G         A          D

Vítěz nad miliony tuhých zim

                  G         A          D

Žebrákům ztuhlé hnáty zahřívá

Začíná den, v síni prastaré
Jak zvony na kostele kovadlina zvoní
Z čela si dá vlasy šedavé
Kovář, když se synem se k žhavé výhni skloní

Žárem se kolem chvěje vzduch,

ocel jak měkké těsto silné paže stáčí

Je z pluhu meč a z meče pluh

a tváře začazené kapky potu smáčí

Z komína kovárny už stoupá dým
Šťasten se mladý kovář usmívá
Dnes v noci zrodil se mu první syn
A divně krásný pocit prožívá.

Na zápraží zatím žebráci
Pradávnou píseň hrají v chladném letní ránu
Síla těch slov jistě postačí
Otevřít budoucnosti okovanou bránu

Slepý si prasklé housle vzal,

němý má flétnu, bezruký krásně zpívá

Kovářův synek dosud spal,

teď starcům do očí se soustředěně dívá

A oni se svou písní odchází,
Každý z nich, co chtěl, nemluvněti dal
Od teď ho požehnání provází
a kovadlina zvoní, zvoní dál ….