Rváči


Hudba Petr Merxbauer
Text Petr Merxbauer

2000


Vstupuješ do trávy, nahá a bosá
Jen šátek barevný na ramenou
Kotníky zdobí ti chladivá rosa
Oči máš zkalené myšlenkou zlou

Ve světle měsíce dva hřebci stojí
Pěna a pára jim od nozder jdou
Na smrt si srovnají sílu svou v boji
S kmotřičkou Zubatou zatancujou

Tak na co čekáte, nebo se někdo bojí
Vítěz už má cenu připravenou
Já se budu dívat, tak ať to za to stojí
Svou krev budete mít zaplacenou

Tak jsem vám přivedla klisničku krásnou
Útlé má boky, srst sametovou
Oči jí září tak, že hvězdy hasnou
Kopyta černá jak antracit jsou

Vzduch jiskří vášní a je to mou vinou
Celá se chvěju, už do sebe jdou
Zuby a kopyta, vyhrát či zhynout
Vznešení hřebci se jak psi teď rvou

Tak na co čekáte, nebo se někdo bojí
Vítěz už má cenu připravenou
Já se budu dívat, tak ať to za to stojí
Svou krev budete mít zaplacenou

Stádo se přehnalo divokých koní
Hřebci i klisna už s nimi pryč jsou
Ve vzteku bezmocném slzy tu roním
Já se zlou rozkoší pokaženou
Jako kluk jsem si vždycky přál mít koně - dokonce jsem tvrdil, že až budu velký, nebudu mít nikdy auto a všude budu jezdit koňmo. Dětské představy jsou ovšem naivní - bohužel se po světě až příliš často musím ve spěchu řítit automobilem, protože nemohu jinak.. Šťastným řízením osudu jsem si přece jen v jedné z lepších chvil mého života tento sen splnil a společníkem některých mých dnů, pomocníkem a radostí se mi stal huculský kůň Ferda. Po čtyři roky jsem se mohl těšit z tohoto přítele, až v září roku 2000 mu ve věku 10 let selhalo srdce - i když by to člověk u koně nečekal. Proto tuto píseň, v níž jsou koně hlavními hrdiny, věnuji jemu a taky dalšímu koníkovi Cézarovi, který, ač byl mnohem mladší, Ferdu v cestě na druhou stranu předběhl o týden.

Obraz, který mne inspiroval, mne napadl na jedné z mých mnohých cest po zemích českých, když jsem ze silnice viděl v ranním oparu krásnou lesní loučku. Zprvu na ni má obraznost umisťovala nějakou vílu, ale ta se mi záhy změnila v ženu z masa a kostí, ženu krásnou, ženu pyšnou na svou krásu, kterou uprostřed jasné měsíční noci zahřívá její touha po silném zážitku. Myslím, že u většiny živočichů samičky se zalíbením sledují, jak o ně samci svádějí boj. Snad jen u lidí lze ale najít ženy, které mají potěšení jen z toho zápasu samotného, aniž by je v podstatě zajímalo, kdo z něj vyjde jako vítěz.

A tak je pro jedny z nejnádhernějších živočichů, jimiž jsou koně, hřebci ušlechtilých tvarů, sršící energií, silou, sebevědomím a bojovností, připravena kobylka, po níž nemohou nezatoužit.

Představení pro jediného diváka je nachystáno, touha po divokém zápase na život a na smrt bude každou chvilkou uspokojena…

V přírodě ale platí jiná pravidla - naštěstí. A ve stádě koní, které svým příchodem změní scénář, se nikdo nezajímá o zlovolné touhy lidských bytostí. Možná, že boj o tuto klisnu bude ještě sveden a možná s nemenší urputností, ale podle zákonů koňských a v čase, který je pro něj přirozeně vymezen...

Zpět

 
 

Strašlivá Podívaná - hudební skupina z Plzně   © 1988 - 2016