Budha


Hudba: Petr Merxbauer
Text: Petr Merxbauer

věnováno Hwa Ikpimu, poslednímu z Břichatých Indiánů / 1994


Zrzavý Budha s podmračenou tváří
Sedí a přemítá, jak změní tenhle svět
A k jeho trůnu se zatím plíží žháři,
On v prstech žmoulá lotosový květ.

V nádherném sále plném zlatých bohů,
Kterému předsedá jenom on samojediný
Milenci sténají, lásko, já ještě mohu,
A muži na záda se stropu prší květiny



Zplodíme dítě, druhé, třetí , čtvrté, páté,
Mám rád, když zvoní dětský smích
Proč se však dětské tváře rozesmáté
Mění v otrávené ksichty dospělých

A na ulici tančí láska
S žebráky valčík v odpadcích
A ďábel nezřízeně mlaská
A cpe si hříchy tučný břich



A Budha sáhne kamsi do rukávu,
Hrst květů růží po světě rozhodí
Kdo ten květ najde pošlapaný v davu,
Tomu se nová čistá láska narodí…
Vím docela přesně, kdy mne napadl úvodní verš k této písni. Seděli jsme u mého přítele Hwa Ikpiho a hráli jsme hru Dostihy.

Všichni už vypadli ze hry, jen on a Pavlína ještě ne. A tehdy jsem se zadíval na Hwa Ikpiho obličej porostlý ryšavým plnovousem, zachmuřený v soustředění, jak hrát dál, a mně se v tu chvíli zdálo, jako bych viděl někoho mocného, kdo může ovlivňovat osudy světa, jak rozjímá, zda pohybem ruky vymazat Zemi z Vesmíru, či zda naopak dát pomateným lidem ještě šanci ….

Navíc jsem si vždycky představoval Budhu jako dosti břichatou osobu (teď už vím, že ty sádelnaté usměvavé postavičky nepředstavují Budhu, ale malé bůžky Hotei) a tak to ta situace vlastně napsala za mne – zrzavý Budha s podmračenou tváří sedí a přemítá, jak změní tenhle svět. Teprve o mnoho později jsem ke svému překvapení shledal, že Budha byl, nebo alespoň je tak zobrazován, velice štíhlý muž.

To ale nic nemění na kouzlu představy, jak uprostřed budhistického chrámu, oplývajícího nádherou se ze všech sil miluje muž se ženou, toužící odevzdat jeden druhému co nejvíce ze sebe samého. A jejich přáním je přivést do tohoto světa, jakkoli je leckdy bídný, nové čisté bytosti, neboť – všimněte si – většina dětí je přirozeně radostná, dobrá, přející a milující své bližní bezelstnou láskou.

Proto – asi jako většina lidí – mám nesmírně rád děti a vidím-li,jak se šťastně usmívají, roztáhnou se i mé koutky k samovolnému úsměvu. O to smutnější je vidět, jak se proměňují v dospělce, patlající se v malicherných sporech, hledající , jak sobě prospět a druhým uškodit …

Bohužel pramálo lidí si uchová schopnost podívat se na svět dětskýma očima. A nejvíc tím ochuzují sami sebe. A tak Satan, či jak budeme zosobněnou špatnost nazývat, spokojeně sleduje tu mizérii. Ovšem jen do chvíle než někdo, a nemusí to být zrovna Budha, mávne rukou a rozhodí po světě tolik dobrého, kolik jen může. Někdy je to těžké, ale stačí hrstička ….

Zpět

 
 

Strašlivá Podívaná - hudební skupina z Plzně   © 1988 - 2016