Lucka Jirků
Uveřejněno dne: 12.12.2000
Kdybych tuto recenzi psala hned po prvním poslechu, asi bychom tu měli další kauzu "Uražený interpret". CD Krajina mého srdce jsem však v přehrávači "otočila" několikrát a k mému překvapení si Strašlivá podívaná přeci jen našla cestu i do krajiny srdce mého.
Lucka JirkůStrašlivá podívaná hraje "svou" muziku, nikterak zásadní, ale ani ne nudnou, už úctyhodných dvanáct let. CD zjevně vydala na památku sobě i příznivcům (což je mi sympatické), patrně však bez nějakých vyšších ambicí, čemuž také odpovídá technická (ne)kvalita nahrávky. Jejich písničky ve mně svým zvukem často evokovaly některé kapely - Auris (díky housličkám Bětky Hladečkové a "fišarovskému" způsobu zpěvu - třeba v Cikánce), či Brontosaury (mužským hlasem v písničce O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce). V Nevěstce veršem "...do rána budeme pít" kapela dokonce slavnější Klíč nejen připomíná, ale vědomky-nevědomky (?) jej přímo kopíruje, jak slovy, tak i k nim náležící melodií. To jsem zmínila lepší chvilky, bohužel musím napsat něco i o těch slabých. Hodně často se Strašlivé podívané stává, že slova vůbec nekorespondují s melodií (Večírek, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Jméno růže), občas se zpěv(ák/ačka) snaží o dramatický výraz a nedopadá to dobře (Lovecká vášeň, Nevěstka, Jméno růže). Kapela jakoby sedí ve výtahu - občas se vyveze hodně vysoko, ale jindy sjede až do sklepa.
Autorem většiny písní je "stařešina" kapely Petr Merxbauer - a snad je i hlavním zpěvákem, mohu se jen dohadovat. K pánskému zpěvu jednu perličku - ve Jménu růže mluví mladičký mnich hlubokým, značně "životem opotřebovaným" hlasem. Jestli mi měl při té písni běhat mráz po zádech, tak jako při četbě knihy, rozhodně se nestalo - ten chraptivý mnich mě jen spolehlivě rozesmál. Ale vraťme se k písním samotným. Strašlivá podívaná si oblíbila klasické čtyřverší se střídavým rýmem typu ABAB - Bookletnu proč ne, pro písňovou sloku je koneckonců tím nejvhodnějším schématem. Jde lehce z pera, lehce se na něj vymýšlí melodie a ještě lehčeji se potom vryje do paměti jak samotné kapele, tak divákům - a když se divákům lehce pamatuje, logicky si písničku (alespoň na čas) oblíbí. Opakuje-li se ve více písních, posluchači začnou jednotlivá dílka splývat, když je taková celá deska, začíná se podobat veršovaným pohádkám pro nejmenší. Je to škoda, protože v písničkách Strašlivé podívané se nechají nalézt zajímavé obraty - jak slovní, tak muzikální (tam září hlavně stálý host kapely Pavel Egermaier na flétny, saxofon a klarinet). Z těch slovních perliček bych vyzobla následující: "neúspěšný anděl strážný", "zkrachovalý král", či "proč se však dětské tváře rozesmáté mění v otrávené ksichty dospělých". Co mi ale na textech dost vadilo, byly časté přívlastky u podstatných jmen (čínský drak, elfí hrad, skotské hory, skotský pléd). Jako by měly příběhům dodat na autentičnosti, svou konkrétností však přinášejí více škody než užitku. Jako keltský kříž na krku ze mne neudělá Kelta, stejně tak i z folkové písničky se použitím pár symbolů nestane skotská balada.
A to nejlepší jsem si nechala na konec. Píseň O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce je na CD jako bonus, ale možná by si zasloužila být písní titulní. Jak zpěvem (Tomáše Merxbauera?), o kterém už jsem se zmínila, tak písní jako takovou. Sice se mi nepodařilo domyslet, jak vypadá nenaplněné pokušení (byla to na mě trochu silná abstrakce), ale píseň je výborná. "Život mi hodně vzal, on to zase vrátí / život mi hodně vzal, já mám to spočtený / a dny, kdy jsem se bál, se z kalendáře ztratí / a dny, kdy jsem se bál, ty chci mít placený". Obzvlášť ten poslední verš se mi zalíbil. Nechejte si ho znít v krajině svého srdce taky - a neodkládejte Strašlivou podívanou po prvním poslechu. Možná, že i vy ji na druhý nebo třetí pokus uslyšíte jinak.