4.5.2002
Josef "Kořen" Šístek
Krajské kolo PORTA 2002 tentokrát proběhlo v příjemném prostředí malého sálu KASS v Chodově za podpory ředitele Maria Hamáčka.
Do tohoto kola jsem byl delegován jako porotce a tak se pokusím přiblížit atmosféru soutěže z tohoto postu. Jako porotce jsem obdržel několik tvrdých ran.
První ranou bylo, že se zúčastnilo pouhých patnáct soutěžních skupin či jednotlivců, což podle nových pravidel soutěže znamenalo, že mohou postoupit do celostátního finále pouze dvě skupiny. Loni postoupily čtyři. Připadalo mi to nefér.
Druhou ránou bylo, že bych spočítal posluchače na prstech jedné ruky. Muzikanti hráli tvrdou přesilovku a porotci tvořili největší hlouček v hledišti.
Třetí ránou bylo, že špička byla strašně vyrovnaná a podle mne by zasloužilo postup
minimálně pět soutěžících. A teď to rozhodněte. Jak to tedy , podle mě vypadalo ?
Celou soutěž začala skupina MARNÁ SNAHA. Sedm mladých lidiček plných elánu a energie. Trochu mi vadilo, že zpívají jenom dva a někdy možná unisono, hezky hrály housličky škoda, že jenom občas. Pro chodovské manželské DUO NETŘESK moc chvály nemám, chtělo by to hodně pilovat zpěv. Duo se později objevilo v kapele PLASZ, kdy se tyhle problémy objevily u všech zpívajících, navíc zpívat na Portě text z listu (zpěvák), to nesvědčí o tvrdé přípravě na soutěž. GRASS COCTAIL už posunul laťku o kus výš. Moc se mi líbily aranžmá zpěvu s nádechem keltské muziky. Obě zpěvačky dobře zpívají a dobře vypadají. Hned potom skupina NEBOYSA. Byť oslabená o nemocné dva členy zahrála všechno tak, jak se má. Zpěvačku Báru jsem hltal ušima, nemělo to chybu. Pro mne aspirant na postup. Tenhle nářez vystřídala sólistka TEREZA TERČOVÁ. Potěšila mne jistým a kultivovaným projevem, napsala si složité zpívání, ale zvládla ho s bravurou. Nepotěšila výběrem skladeb. Připadlo mi to jaksi monotématické. Pak přišlo na řadu bluegrassové seskupení BG COLLECTION. Některé hochy znám už desítky let a pořád jsou lepší a lepší. Jenom mne zklamalo, že na zpívání měli jen Báru z NEBOYSy. Bylo to zase perfektní ale jen do chvíle, kdy se přidal zpěvák a hráč na dobro. Moc velký rozdíl. A co ti ostatní čtyři, mohli by taky zapět, přeci to musejí umět a bluegrass je i ozpívání. Přesto, díky vybroušené instrumentaci jsem si je zařadil do skupiny pro postup. Dál byl na řadě sólista VLADIMÍR HUSPEK, trochu jsem se lekl, že se rozpadli Roháči, ale on to byl jiný Míra. Předvedl moc pěkné hraní a zpívání. Neměl jsem nic proti a tak jsem si ho taky šoupnul do skupinky favoritů. Pokračovala známá kapela VALCHAŘI. Známá jménem, neznámá novým obsazením. Hned jak začali, bylo mi jasné, že je to pohoda. První bluegrassová kapela večera, kde se výborně zpívalo, a když se zpívalo, tak bylo perfektně rozumět a nástroje to nemaskovaly. A umí zahrát i pomalou skladbu. Vlastní tvorba předvedená ve stylu „Old time“, s žulovým fundamentem kontrabasu (Pája hraje nenápadně, ale každý tón je přesně načasovaný a přesně zahraný) – šup s nimi do mé slupiny favoritů. Další písničkář HONZA KOPTA zahrál tři písně, každou v jiném stylu, ale podle mne žádný z těch stylů nebyl dotažený do konce. Řekl bych, že by si měl vybrat, co mu nejvíc sluší a tam to pilovat.
Nastoupila plzeňská STRAŠLIVÁ PODÍVANÁ. To je kapela, která, podle mne, měla už mít PORTU. Přesto mi letos spadla brada, když jsem slyšel, jak moc se zase zlepšila. To byl prostě neuvěřitelný nářez, přesné nástroje, přesný, dynamický a pěkný zpěv, aranžmá které by mne asi nikdy nenapadlo. Jak jsem si u všech kapel psal pečlivé poznámky, abych mohl později referovat, tak tady jsem si jenom napsal, že basák má pěkně strakaté gatě. Budu se brát o to, aby postoupili z prvního místa.
Ještě poslední sólista EDA BARTŮŠEK, moc mne nepotěšil. Rádoby vtipné texty, kolovrátkové melodie, opakování nepovedených začátků, ležérní projev. Ještě že večer uzavírala další plzeňská kapela CARABINA. Výborný bluegrass, taková plzeňská klasika. Hezky jim to pidliká v banju i mandolíně. Jenom basák ve zpěvu trochu ne přesně intonoval. Později jsem se dozvěděl, že onemocněl na levé ucho a protože to dobře znám, okamžitě jsem odpustil. To se zase spraví a tak to neberu jako chybu. Kapela skončila v mé skupině favoritů.
Teď si může laskavý čtenář udělat představu, jak jsem se trápil, abych vybral správně. Naštěstí, porotců nás bylo pět a nebylo to jenom na mě. Kupodivu moje skupina favoritů se na chlup shodovala se ostatními.
Dopadlo to takto :
Z prvního místa, bez jakýchkoliv diskusí postoupila STRAŠLIVÁ PODÍVANÁ.
Z druhého místa postoupila skupina VALCHAŘI.